Rozhovor s Matějem Syslem - Wheels and Waves 2016!

 

Café Racer road trip...odpovídá Matěj Sysel


Chlapi se vrátili z road tripu, kam se vydali za podpory Gara Collective. Zúčastnili se mimo jiné i největšího café racer festivalu - Wheels and Waves v Biarritz v jiho-západní Francii. Podařilo se nám vyzpovídat Matěje Sysla, který šije motorky na míru a pohotově a s humorem zodpověděl všechny naše zvídavé otázky.

 

1. Jak vás napadlo vydat se na tenhle road trip? Jak ses poznal s klukama?

- Wheels and Waves sleduju na netu už od začátku festivalu, takže takových 5 let. Začal jsem předělávat motorku a můj sen byl stát se součástí toho kolosu, vnímat tu atmosféru a zažít průběh celé akce. S Vlastíkem, Karkysem a Adamem se znám díky strojům. A to je to, co nás hodně spojuje.

 

2. Jak probíhaly přípravy?

- Příprava vypadala tak, že jsem svojí starou motorku upravil na závodní speciál. Problém byl v tom, že z ní každou chvílí něco padalo, pořád někde něco vibrovalo, takže smyslem příprav bylo všechno utáhnout a zalepit, aby mi držela pohromadě. Pak už zbývala jen zkušební jízda.

 

   

 

3. Jak dlouho jste byli na cestě?

- Samotný festival Wheels and Waves trval od úterý do neděle, každým rokem se tato akce o kousek natáhne, protože se postupně zjišťuje, že toho může nabídnout víc a víc. Kdyby bylo na mě, tak by mohla trvat klidně i 6 měsíců, ale to si ještě chvíli počkám [smích]. Festival se konal v Biarritz a na několika dalších místech v okruhu cca 30 km. Celá akce má několik “podakcí” - různé typy závodů, výstavy nejnovějších a nejlepších strojů, výstavy veteránů, apod. Součástí festivalu byl i jednodenní závod v surfingu. Celkově i s naším road tripem cesta trvala 14 dní.

 

4. No, ale vy jste nejen cestovali, ale i natáčeli. Prozradíš nám alespoň něco málo o co šlo? Kdy se můžeme těšit na premiéru?

- Natáčeli jsme krátký film, protože jsme tím chtěli stvrdit naši účast a ukázat co prožíváme, protože si myslíme, že třeba tady v Česku je to rarita. Hlavně se to pak stalo neodmyslitelnou součástí cesty a našich zážitků. Jestli se ptáš na to, kdy bude film hotovej, tak to by mě taky zajímalo [smích]. No, myslím si, že červenec by na to byl hezkej měsíc, nebo spíš takovej šibeniční odhad [smích].

 

5. Jak jste plánovali vaší trasu?

- No, ehm, trasa... Karkys měl takový heslo: “My jedeme, ale konkrétní plán nemáme.” což nás ve výsledku dost vystihovalo. Původní plán byl projet Pyreneje od Atlantského oceánu po Středozemní moře, ale pak jsme koukali na internet a vytipovali si cesty, kde neprší, takže jsme projížděli různé kaňony více ve středozemí Španělska.

 

 

6. Co považuješ za největší úskalí, které vás potkalo?

- Největší úskalí pro mě bylo, když se mi podařilo spadnout ve větší rychlosti a to v 70 km/h. Celá story je taková, že jsem jel za klukama a před nima se objevil na silnici had. Takovouhle zelenou hadici nikdo z nás nikdy v životě neviděl! Akorát rozdíl mezi mnou a klukama byl v tom, že kluci chtěli zastavit a asi si toho obra prohlídnout a já ne. Takže jsem to nejdřív napálil do Adama a pak do Karkyse. Motorka to docela odnesla, já jsem byl naštěstí dobře oblečenej, ale odnesl to dost můj zadek. Zlomil jsem si kostrč. V tu chvíli jsem měl největší chuť hodit motorku i mě do pangejtu a všechno to vzdát. Ale kluci mě hrozně podporovali. Začali opravovat stroj a já začal rehabilitovat sebe. První den byl lehací a druhej odpočinkovej. Ale pak chtěli kluci už normálně jezdit. A když chtěj kluci, tak i já.

 

7. Co považuješ za největší výzvu?

- Největší výzva byla asi když jsme se vydali do Alp na hranicích Francie a Itálie. Někdo z nás měl trochu terénnější motorky, já měl spíš silniční. Nejdřív se jezdilo po šotolinách mezi kopečkama, pak to přecházelo na kamenný cesty a nakonec jsme jezdili jenom po kamení. Což byla velká výzva.

 

 

 

8. Jak jste nocovali?

- Na festivalu byla základna vytvořená ze stanového města, které bylo složené z jednotných vojenských stanů, kde hrála hudba a byl tam vždy nějaký doprovodný program. Jinak se spalo, kde se dalo - pod motorkou, u motorky, ve stanu, v autě, na lavičce, různě.

 

9. Co se vám nelíbilo?

- Nad tím se musím zamyslet. Počkej, budu fakt přísnej. No… Občas mě zklamalo… POČASÍ! [smích] A pak mě asi trošku zklamalo pivo. Ne že by mi nechutnalo, ale bylo ho málo a na naše poměry bylo drahý. Problém byl i trochu to, že jsme byli tak moc přehlceni zážitky, že jsme zapomínali jíst. A to pak člověk ke konci dne docela pocítí. Co se týče celkové organizace festivalu i našeho roadtripu, tak bylo všechno super.

 

10. Jsi velký optimista, to z tebe ani na závěr nevytáhnu žádnej průšvih? To vám třeba za celou dobu ani jednou nedošel benzín?

- Jó expert na prázdnou nádrž byl Adam. Ten vždycky zjistil, že nemá benzín, když jsme byli nejdál od benzínový pumpy. Stávalo se mu to často.

 

11. Jak je to možný, vždyť jsi měl podobně velkou nádrž jako on, ne?

- No to sice jo, ale narozdíl od Adama mi ta nádrž netekla [smích].

 

Děkujeme za rozhovor a doufáme, že za rok zase vyrazíte!

Text: Katka, Gara Collective

 

 

Ps: Ještě před samotným odjezdem si kluci vyzvedli v showroomu Kalup Motorcycles důležitého člena výpravy. Ručně vyrobenou i malovanou Kalupáckou bundu, která nakonec udala i tón celé výpravy: THE HOWL SEAT!

 

Kalup je ryze česká značka se svérázným pohledem na věc. Všechny svoje produkty vyrábí v České republice a jsme hrdí, že je součástí Gara Collectivu!

Více o značce Kalup a o tom, jak vznikala bunda Howl Seat v příštím příspěvku!

 

www.kalup.com

 

 

 

 

 

 

24.6.2016 15:03

Autor: Katka

Tagy: Nixon, Gara Collective, Wheelsandwaves, cafe racer, kalup motorcycles

0 ks
Košík: 0
  • d
  • C
  • i
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  • +420 737 300 092